chov.stanice Tibetského španěla a NO

Jak jsem dostal kamarádku Tabinku

16.01.2010 14:23

  

   Máme po Vánocích, které byly nádherné, máme tady nový rok, máme na zahradě spoustu sněhu  a hlavně máme doma malinkou tibbi holčičku Tabinku.

     Jednou v pátek takhle po ránu jsme zase někam jeli, myslel jsem, že jedeme na výstavu, ale nebylo žádné koupání a ani česání a tak jsem z toho byl nějaký popletený. Po třech hodinách jízdy po zasněžených silnicích jsme zastavili před domkem, který už jsem kdysi viděl. A aby taky ne, přijeli jsme do mého rodiště, do chovatelské stanice Perla mahagon v Píšťanech. Ve dveřích už na nás čekala  paní chovatelka a hlavně sestřička Keysinka, maminka Nefinka a pár tet, co už jsem zapomněl jejich jména. Nejdřív jsem byl z nich tak vykulenej, že jsem se jich i trošku bál. No nejsem zvyklej na tolik bab pohromadě. Ale za chvilku jsem se osmělil a s holkama jsem tři hodinky lítal a řádil venku na zahrádce a ani ten sníh a mráz nám nevadily. Páníček ten hned někam odjel a panička šla klábosit do baráčku. Jenže to jsem ještě netušil, co se na mě chystá. Když nastal čas odjezdu, tak jsem nenastupoval do auta sám, panička si nesla v náručí něco mrňavého, okatého a voňavého. A tak jsem poprvé uviděl Tabinku. A taky Pira, prťavého německého ovčáka, pro kterého byl páníček asi 60km za Litoměřicemi. To bylo teda překvápko. Jenže já jsem byl z toho řádění s holkama tak unavený, že jsem si je jen očmuchal, snědl paničce půlku řízku a spal celou cestu až domů.

     Teprve až doma nastalo to pravé seznamování a musím přiznat barvu, že se mi moc nelíbilo. Asi jsem si moc zvykl, že jsem doma jedináček a najednou mi sem přinesli dvě štěňata a vypadalo to, že chtějí, abych se o ně staral. Piro se mi teda skoro vůbec nelíbil a dal jsem mu najevo, že bydlet bude muset asi v kotci s ostatníma ovčounama. On to pochopil a ani mu to nevadilo, protože byl venku odchovaný a doma mu stejně bylo moc teplo. Zato s Tabinkou to bylo jiné. Na jednu stranu jsem měl obrovskou radost, že tu mám holčičku, ale na druhou se musim přiznat, že jsem začal žárlit a byl jsem na ní parkrát hodně ošklivý. Teď se za to stydím, ale bylo to silnější než já. Dokonce jsem asi tři dny pořádně nemluvil ani s paničkou, která z toho byla moc smutná. Ale pak se mi to rozleželo v té mé tibetí hlavě a pochopil jsem, že mi chtěla panička udělat radost, když mi pořídila kámošku a že teda Tabinku vezmu na milost.  Teď už si spolu hrajeme a kočkujeme se v pelíšku. Jen musim dávat pořád pozor, abych jí neublížil, protože je strašně mrňavá. Mrňavá, ale když se rozdovádí, tak je z ní malá dračice. Má strašně ostré zoubky, které mě tak rády kousají do ocasu. Už aby jí narostly zuby nové, to bude lepší. A taky se tešim, až trošku povyroste, panička má pořád strach, že jí zašlápnu. No je to přeci jen ještě mimino. Nejvíc se těším, až spolu budeme lítat po zahradě, to pak bude teprve to správné bájo.

     Tak teď už všechno víte a já se jdi podívat, jestli už se ten prcek nevyspal, že bysme se mohli trošku pošmajchlovat. Pa a mějte se krásně Váš Kim.

Kontakt

Ivana Nováková

zicahartis@seznam.cz

Kpt. Jaroše 1245
35801 Kraslice

721449031

Vyhledávání

Krmíme krmivem značky

 

 

V této ordinaci se skvěle starají o naše miláčky !!! 

Veterinární ordinace Šerovet Kraslice

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode